Elektronický archiv Mladé Fronty DNES spravovaný společností NEWTON Media, a.s.
http://mfdnes.newtonit.cz

Datum: 23.05.2009
Autor: PETR BROULÍK
Zdroj: Mladá fronta DNES
Strana: 03
Rubrika: Kraj Hradecký

Doufám, že to bude dobrý film

ROZHOVOR MF DNES Mladému náchodskému spisovateli a producentovi Tomáši Magnuskovi se pro svůj film o dávné křivdě podařilo sehnat řadu legend české kinematografie. V hlavních rolích se objeví třeba Libuše Švormová nebo Květa Fialová.

Náchod - Pásy filmu Pamětnice, který napsal čtyřiadvacetiletý scénárista a producent z Náchoda Tomáš Magnusek, čekají na střihače. Ve filmu hrají takové hvězdy jako Libuše Švormová, Květa Fialová, Antonie Hegerlíková, Zita Kabátová, Libuše Havelková, Stanislav Zindulka, Josef Somr, Lubomír Lipský, Zdeněk Srstka, Jan Pohan, Stanislav Fišer, a dokonce i jednadevadesátiletý režisér Jiří Krejčík.

* Ve vašem filmu hraje řada známých herců. To byl záměr?

Od začátku. Chtěl jsem dát příležitost lidem, kteří kdysi hodně hráli ve filmech, ale dnes už se na ně trochu zapomíná. Ti starší už možnosti nedostávají. Proto jsem chtěl, aby se v mém filmu sešlo hodně herců staré gardy a ukázali ještě něco ze svého umění. Samozřejmě počítám s tím, že dnešní mládež nebude cílovou skupinou, do níž film zamíří. Ale jámám starou hereckou generaci moc rád. Jsou to perfektní kumštýři. Chtěli jsme jich dát dohromady co nejvíce a nabídnout některým i větší role. Například pro Libuši Švormovou je její postava první velká příležitost na filmovém plátně a ona odvedla úžasný výkon.

* Odmítl z herců někdo svou roli?

Většinou ze zdravotních důvodů. Například Jiří Holý, král ze Zlatovlásky, který měl hrát hlavního gaunera. Nakonec ho nahradil František Křesťan.

* Jak jste přišel na režiséra Vlada Štancela? Má za sebou jen jeden film a kritiky toho filmu nejsou příliš nadšené.

Zpočátku jsme byli dva, kteří chtěli ten snímek natočit. Tím druhým byl můj bývalý kolega Václav Turč a ten mě přivedl k panu Štancelovi. Pak Turč bohužel v únoru zemřel na infarkt a v tu chvíli jsme v tom rozdělaném podniku zůstal sám. A nechtěl jsem nic měnit. My si navíc s panem Štancelem velmi rozumíme. Máme stejný humor a jeho žena, výborná výtvarnice kostýmů, nám moc pomohla. Vlado Štancel je také velmi dobrý dramaturg, takže mi mohl i trochu pomoci. Prostě jsme si padli do oka a nehleděl jsem na to, co všechno má za sebou.

* Na druhé straně hraje ve vašem filmu legenda české režie, Jiří Krejčík. Slavný autor Vlčí jámy či Vyššího principu. Říká se, že je postrachem filmařů. Jak jste jej získal pro film?

Moc si toho vážím a patřilo to k největším překvapením, že mi na tu roli starého pana profesora pan Jiří Krejčík kývl. Ten, který prý drtí herce a škrtí je. Když jsem oznámil, že v neděli přijede natočit svou roli režisér Krejčík, zavládlo mírné zděšení. Někteří herci začali plánovat dřívější odjezdy, kluci ze štábu se děsili, že jim bude zase pan režisér kopat do techniky. Kameraman Radek Volf byl proti, že ho jednou Krejčík ztřískal holí tak, že měl nejen namoženou ruku, ale málem i rozbitou kameru. Nakonec si s kameramanem senzačně rozuměli.

* Opravdu?

Jo. I když se okamžitě stal pánem natáčení. Trochu mi ve scénáři změnil svou roli, aby se mu více líbila. A při jedné ze scén náhle vykřikl Stop! a režisér Vlado Štancel jen rezignovaně řekl: to snad ne, to přece říkám já.

* Od začátku jste myslel s Pamětnicí na kinosály?

Já ne. Myslel jsem spíš na televizi, na prodej na DVD. Ale lidé ze štábu a kolem mě ukecali, abychom ten film dali do běžné distribuce. Proto nyní budeme shánět další peníze nebo někoho, kdo nám pomůže ten film přepsat na určitý počet promítacích kopií pro kina.

* Jak jste přišel na příběh ženy, která nemůže dostudovat kvůli tomu, že při mejdanu na svaťáku ukáže spolužákům otcovu střelnou zbraň, a následuje její vyloučení z gymnázia, otcovo zatčení a nakonec i poprava. Je tam inspirace nějakou skutečnou událostí?

Skutečnou ne, konkrétní předlohu nemá. I když věřím, že se podobné příběhy jistě na počátku komunistického režimu stávaly.

* Máte už za sebou zkušenosti s filmem? Jak jste všechny ty legendy do filmu získal?

Nemám za sebou žádný film, před kamerou jsem jako vnuk hlavní hrdinky vmém filmu stál také poprvé. Ale znal jsem některé herce, křtili mi knihu jako Stanislav Zindulka nebo Miloš Nesvadba. Mnohé herce přesvědčil právě scénář toho filmu, na kterém jsem pracoval celkem dva roky. A když loni zemřel Radovan Lukavský, kterého jsem také plánoval obsadit, řekl jsem si, že už nemůžu dál čekat, pokud ten nápad chci natočit.

* Musel jste scénář upravovat?

Byly tam hlavně dramaturgické úpravy. Ale hercům se líbil, aniž by při čtení ještě věděli, že ho napsal v té době třiadvacetiletý autor. Já jsem každou postavu filmu psal už na konkrétního herce. V drtivé většině se nám pak podařilo jej pro tu roli i získat. Když jsem psal postavu muže, který mrští jablkem do jedoucího auta, když mu nezastaví při stopování, myslel jsem na Josefa Somra. A on tu postavu hraje! Když jsem si představoval Zitu Kabátovou v roli profesorky v nemocnici, tak ona tu roli hraje.

* Svou postavu vnuka hlavní hrdinky jste také napsal pro sebe?

Hraji učitele jako v civilu. Režisér si také smlsnul především na mém pupku, například, když máme na chodbě školy scénu s Daliborem Gondíkem jako ředitelem, tak si tam přidal repliku: Nakonec bych ti chtěl Jirko říct, nejez při hodinách, děti si stěžují. Nakonec se zdá, že ten film moc nekazím. Nejprve jsme hledali herce pro mou postavu, ale nakonec jsme se shodli, že v dnešní době žádný z mladých nemá vzezření a vizáž pupkatého vnuka.

* Pomáhali vám Náchoďáci?

Moc nám vycházeli vstříc policisté a strážníci,město dokonce přispělo na film. Možná to někde zahaprovalo, když jsme někde narušovali chod lidských osudů, někde už jsme otravovali dlouho. Stalo se i, že jsme točili u nás v baráku a stáli jsme tam já, Květa Fialová a Stanislav Zindulka. V tu chvíli tam přijela dodávka něco složit. A produkce na ně začala zhurta odjeďte, odjeďte, tak jsem je klidnil. A v tu chvíli z té dodávky vylezl nějaký pán a říká, no jo, umění je krásná věc, ale nesmí překážet lidem. A Stanislav Zindulka mi říká: Ty, Tomáši, ten pán řekl velmi zajímavou myšlenku.

* Sehnat peníze bylo těžké?

Něco jsem měl naspořené a hodně jsem si půjčil. Pak mne vzala euforie a najednou jsem se probral a bylo před natáčením. Dohromady jsem na ně soustředil skoro kolem deseti milionů.

* Kde jste šetřili?

Všude. Neplatili jsme za žádné lokality nebo místa. Točili jsme dokonce u nás doma a naštvali jsme mého čtyřletého syna Vojtu. Ten, když přišel ze školy, těžce nesl, že jeho pokoj obsadila horda filmařů. Moc mi pomohli rodiče, kteří dotovali velkou část dopravy. Všechno to pendlování mezi Prahou a Náchodem. Ti mi se ženou velmi pomohli psychickou podporou. Za dvacet čtyři let života jsem od nich neslyšel tolik hezkých slov jako za ten měsíc natáčení.

* Co vás nejvíce štvalo?

Dlouhé čekání na přestavění techniky, která se staví dvě tři hodiny, točí se patnáct minut scéna a zase se rozebírá technika a staví se dvě hodiny někde jinde. Stanislav Zindulka mě pak naučil, jak ty dlouhé chvíle přečkat. Sednout si a spát.

* Chystáte předpremiéru?

Určitě. Bude v Novém Hrádku, kde jsme také hodně točili. Bude to v místním kině, které si ještě zachovalo tu romantickou podobu starého kina bez popcornů. Až pak bude Praha. A Náchod samozřejmě.

* Jak se natáčení povedlo?

Všechno dopadlo dobře, jen poslední den tady měli zvukaři v noci malou nehodu. Vyvrátili někde značku. Policista, který to s nimi sepisoval, se nejprve podivoval, co tak pozdě v noci dělají nějací Pražáci v Náchodě. Když mu řekli, že zvučili film, řekl jim, že před měsícem zastavil auto, v němž seděl Dalibor Gondík, Květa Fialová a Stanislav Zindulka. Jeli na natáčení. Sto čtyřicet ve městě. Tak to jo, prý řekl policista, tak to máte za litr pokuty.

* Chystáte nějaký další film?

Mám v rukou knihu doktora Cimického Poslední návrat. Je to příběh starého chirurga a malého chlapce, kteří k sobě hledají cestu v dnešní drsné době. Je to syrově popsaný příběh 21. století s mnohými reáliemi, které nezná idylický dětský film o dědečcích v minulém století. Tam bych se rád podílel na scénáři a zkusil sehnat peníze na obsazení nějakého známého dobrého herce. A pak mám v hlavě věc, kterou chci opravdu natočit. Film Bastardi.

* Po starých legendách zamíříte k dětem?

Byl by to film, který zamíří do prostředí speciálního školství. Polovinu herců budou tvořit romské děti, z nichž tři už nám tak krásně trápí Pavla Vondrušku v Pamětnici. Bastardi budou o tom, co v takové škole může člověk zažít, proč ve speciálním školství děti končí, a jaké mají často drsné osudy.

* To bude tedy asi také drsný film...

Chtěl bych, aby film trochu burcoval. Dnes si stěžujeme na to, jak se romská populace chová. Stát dnes hodně romské populaci dovolí. Učím v Broumově, kde žije docela početná romská menšina. Mám ve třídě osmnáct romských dětí. Někdy je to s nimi na mrtvici, někdy jsou senzační. Nejsou špatné, jen některé z nich to špatné naučí prostředí, v němž vyrůstají.

* V čem stát chybuje?

Stát nastavil postupně situaci, kdy se dnes mnozí lidé bojí schovaní za záclonou zasáhnout, když romské děti obtěžují na ulici jiné děti. Protože se bojí obvinění z rasismu. Stát tím vším ale naopak vytvořil živnou půdu pro extremismus. A já mám dnes velký strach z toho, že k němu lidé budou stále více vzhlížet.

* První film čeká na střižnu, natáčení skončilo před několika dny. Jak se cítíte?

Teprve teď na mě doléhá, co jsme udělali, a když koukám doma na denní práce, tak až teď mi dochází, že se nám to docela povedlo a všechno docela klaplo. Teď bude záležet na střihačích, jaký film z toho udělají. Doufám, že to bude dobrý film.

Foto popis|

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - východní Čechy (hradec králové)